Mia znala přístavní čtvrť tak dobře, jako zná třináctiletý kluk svou pravou ruku.
V době, kdy bylo Mie 10 let, viděla popravu svého otce, matku s bratrem uvěznili v nejhorším Itreyském vězení, a ji samotnou měli sprovodit ze světa. Mia ale svým vrahům s pomocí Temnoty unikla a stala se žačkou shahiida Mercuria, který ji celé roky připravoval na to, aby se stala Čepelí (aka profesionálním vrahem) ve službách Rudé církve.
Když se konečně stane učednicí, zjišťuje, že vlastně není až tak dobrý zabiják, jak si dosud myslela. A vlastně skoro celou dobu čtenář sleduju postupný vývoj Miiny osobnosti. Ale aby to nebyl jen příběh o tom, jak se holka učí zabíjet, krást, míchat jedy a svádět nebohé vysoké úředníky (to jsou alespoň užitečné předměty, ne jako bohemistika), autor do děje vpletl i trochu té romantiky (což upřímně byly asi jediné scény, které mě trochu bavily).
Po několika týdnech (možná měsících) zbyde z 29 uchazečů o místo Čepelí jen pár posledních. Když však přijde na poslední zkoušku a Mia má zabít nevinného chlapce. To se jí však příčí, jelikož doteď zabíjela jen ty, kteří si to podle jejích slov zasloužili. Mia tedy chlapce zabít odmítne a ve zkoušce neobstojí. Má na výběr stát se Rukou (pomocníkem v církvi) nebo odejít. Od ctihodných shahiidů dostane pár dní volna na rozmyšlenou a odchází s Marcuriem zpět do Božího hrobu.
Ještě ten den však zjistí, že na sídlo církve bylo zaútočeno konzulem Scaevou a zrádcem je někdo zevnitř církve. Vydá se tedy zpět do chrámu, avšak i tuto cestu provází mnoho léček (tak jako snad každou její akci). Nakonec se Mie podaří do sídla církve nepozorně proniknout, zabít několik desítek vojáků a chrám osvobodit (kdo by to čekal, že ano). Zároveň ale zjistí, že její něco jako bojfrend Trick (upřímně, postelové scény s Trickem byly asi to nejzáživnější z celé knížky #sorrynotsorry) byl zabit při bránění chrámu a všichni ctihodní shahiidové včetně Lorda Cassiuse (ten nejvyšší) byli uneseni.
A jak to tak už bývá, Mia se vydá na záchrannou akci. A víte co? Ona je zachrání! To jste určitě nečekali, nemám pravdu?
Jako takhle, bylo to zajímavé. Že bych si to chtěla přečíst znovu? To už asi nikdy v životě. Že jsem tu knížku chtěla ze začátku vyhodit? No to si pište! Naštěstí je obálka knihy fakt nádherná, takže to jediné ji nejspíš zachránilo před prodejem. A jestli bych si chtěla přečíst pokračování? To ještě uvidíme (hlavně proto, že Tricka zabili, takže mě už s touhle sérií nic nedrží. Na druhou stranu má zase ožít #spoileralert, ale kdo ví), možná tak za půl roku, až na to bude čas a nálada.
Co se týče Miiny postavy, bože, ta holka byla vážně na facku. Zato Trick byl zlatíčko, takový ten bojfrend material, kterého prostě chcete. Za zmínku stojí ještě Pan Laskavý, kterého jsem sice v popisu děje nezmínila, ale je to Miin stínový kocour, který ji zbavuje strachu. Občas do ní taky trefně ryje, což znuděného čtenáře (aka mě) aspoň trošku stáhne zase zpátky do děje.
Co mi však na knize vadilo nejvíc byly (především v 1. části) retrospektivní pasáže, které měly čtenáře poučit o Miině minulosti. Ty byly však ještě nudnější než zbytek, takže jsem se nimi horkotěžko prokousávala.
A pak tady byly všemi milované poznámky pod čarou. Jako asi to není úplně značka ideál a taky chápu, co tím chtěl autor říct, ale když je poznámky přes půl stránky mrňavým písmem, tak se vám to číst fakt nechce. Na druhou stranu třeba v Illuminae by to mohlo fungovat naprosto bez problémů.
Hodnocení: 2,8/5
V době, kdy bylo Mie 10 let, viděla popravu svého otce, matku s bratrem uvěznili v nejhorším Itreyském vězení, a ji samotnou měli sprovodit ze světa. Mia ale svým vrahům s pomocí Temnoty unikla a stala se žačkou shahiida Mercuria, který ji celé roky připravoval na to, aby se stala Čepelí (aka profesionálním vrahem) ve službách Rudé církve.
Když se konečně stane učednicí, zjišťuje, že vlastně není až tak dobrý zabiják, jak si dosud myslela. A vlastně skoro celou dobu čtenář sleduju postupný vývoj Miiny osobnosti. Ale aby to nebyl jen příběh o tom, jak se holka učí zabíjet, krást, míchat jedy a svádět nebohé vysoké úředníky (
Po několika týdnech (možná měsících) zbyde z 29 uchazečů o místo Čepelí jen pár posledních. Když však přijde na poslední zkoušku a Mia má zabít nevinného chlapce. To se jí však příčí, jelikož doteď zabíjela jen ty, kteří si to podle jejích slov zasloužili. Mia tedy chlapce zabít odmítne a ve zkoušce neobstojí. Má na výběr stát se Rukou (pomocníkem v církvi) nebo odejít. Od ctihodných shahiidů dostane pár dní volna na rozmyšlenou a odchází s Marcuriem zpět do Božího hrobu.
Ještě ten den však zjistí, že na sídlo církve bylo zaútočeno konzulem Scaevou a zrádcem je někdo zevnitř církve. Vydá se tedy zpět do chrámu, avšak i tuto cestu provází mnoho léček (tak jako snad každou její akci). Nakonec se Mie podaří do sídla církve nepozorně proniknout, zabít několik desítek vojáků a chrám osvobodit (kdo by to čekal, že ano). Zároveň ale zjistí, že její něco jako bojfrend Trick (upřímně, postelové scény s Trickem byly asi to nejzáživnější z celé knížky #sorrynotsorry) byl zabit při bránění chrámu a všichni ctihodní shahiidové včetně Lorda Cassiuse (ten nejvyšší) byli uneseni.
A jak to tak už bývá, Mia se vydá na záchrannou akci. A víte co? Ona je zachrání! To jste určitě nečekali, nemám pravdu?
Jako takhle, bylo to zajímavé. Že bych si to chtěla přečíst znovu? To už asi nikdy v životě. Že jsem tu knížku chtěla ze začátku vyhodit? No to si pište! Naštěstí je obálka knihy fakt nádherná, takže to jediné ji nejspíš zachránilo před prodejem. A jestli bych si chtěla přečíst pokračování? To ještě uvidíme (hlavně proto, že Tricka zabili, takže mě už s touhle sérií nic nedrží. Na druhou stranu má zase ožít #spoileralert, ale kdo ví), možná tak za půl roku, až na to bude čas a nálada.
Co se týče Miiny postavy, bože, ta holka byla vážně na facku. Zato Trick byl zlatíčko, takový ten bojfrend material, kterého prostě chcete. Za zmínku stojí ještě Pan Laskavý, kterého jsem sice v popisu děje nezmínila, ale je to Miin stínový kocour, který ji zbavuje strachu. Občas do ní taky trefně ryje, což znuděného čtenáře (aka mě) aspoň trošku stáhne zase zpátky do děje.
Co mi však na knize vadilo nejvíc byly (především v 1. části) retrospektivní pasáže, které měly čtenáře poučit o Miině minulosti. Ty byly však ještě nudnější než zbytek, takže jsem se nimi horkotěžko prokousávala.
A pak tady byly všemi milované poznámky pod čarou. Jako asi to není úplně značka ideál a taky chápu, co tím chtěl autor říct, ale když je poznámky přes půl stránky mrňavým písmem, tak se vám to číst fakt nechce. Na druhou stranu třeba v Illuminae by to mohlo fungovat naprosto bez problémů.
Hodnocení: 2,8/5
Žádné komentáře :
Okomentovat